Enduroserie Zadov 2020, první enduro v životě

Ano, je to tak, ostrý závod v enduru jsem ještě nikdy před tímto neabsolvoval a tak to mělo být především o sbírání zkušeností, jak se obecně ve sportu okecává fakt, že člověk naprosto vybouchne. Na duhou stranu jeden pozitivní výsledek to mělo, ale o tom později. Enduro jsem chtěl zkusit a tak jsem se včas zapsal na závod přeci jen asi trochu masovější a snad i jednodušší a to Blinduro500, jenže to se bude konat až koncem prázdnin a tak jsme s Tondou Kračmanem vyplnili tu dlouhou dobu čekání účastí na závodech z České Enduroserie, což je ovšem náročností trochu jinde. Tato serie letos začala na Klínovci, kde bohužel bylo podobné počasí jako Dropdown o kterém jsem již psal a dle komentářů zúčastněných to tam bylo dost divoké, a tak výhled na to, že by na Zadově mohlo být trochu sluníčka přinesl možná až moc optimismu, který měl přebít i to, že jsem ani po čtrnácti dnech nedokázal doléčit nabouranou nohu z Dropdownu. Ubytování se i přes rozjezd prázdnin podařilo na blízkém Kateřinském mlýně a tak už v pátek jsme vyrazili potrénovat. V depu celkem dost lidí a jako by se za tu spoustu let nic nezměnilo, na každých pár metrech jsme potkali někoho z downhillerů, samé známé tváře. Na tréninky se může lanovkou, takže super a hurá na trať.

Vzali jsme to od první RZty, takže hned na úvod seznámení se základním rozdílem oproti downhillu – někde to prostě nejede, a to tak, že vůbec. Tak utažené zatáčky, že se musí pečlivě najet, nebo doskakovat a to v zářezu na dopadovém kopci bývalého skokanského můstku. Dojezd už potom vícenémě na pohodu. Potom zkoušíme RZ 3, 5 a 6 a je to podobné až na to, že místo utažené zatáčky přijde buď nějaká rockgarden po rovině, nebo jiná záludnost nutící ke zpomalení, nebo menší výšlap do kopce. Mým největším počinem bylo asi přejetí betonového „bunkru“, který letos neměl lehčí variantu a sjezd vlevo je hodně prudký, ale na radu Milana Čižinského přímo z lanovky „prostě to pomalu sjeď“ jsem to tedy sjel, no rána do vidle pěkná, ale OK. Nakonec mým zařazením do kategorie Hobby jsem RZ6 s bunkrem nemusel jet závodně, tak alespoň takto. Druhý den se natrénoval zbytek, RZ 2a4 a bylo mi jasné, že ve spojení s výšlapy na transfery to nebude vůbec jednoduché. A nebylo. Dát si ve 4 hodinovém časovém limitu 5 krát kopec sjezdovky nahoru a dolů (v kategorii Race dokonce 6 krát za 4,5 hodiny), to je mazec. Počasí naštěsí bylo víc než přívětivé, jen místy trochu horko, ale ani kapka deště. Bohužel nakupená únava se ukázala hned v jedničce, kdy jsem paradoxně nejvíc chyb udělal dole v lese, kdy nebylo nic technicky těžkého. Potom s každým dalším výjezdem nahoru jsem začal zapomínat na to jak mám či nemám najetou trať dolů a dělal víc a víc chyb. Nakonec z toho byl už jen osobní boj o to dokončit závod čestně v časovém limitu, což se podařilo (to je to pozitivní!!). Tonda zabojoval o trochu víc a dokončil Race kategorii i když se také netvářil nadšeně ohledně jeho umístění. Pokud to shrnu, tak to byl super závodní víkend. Rozhodně jsme se něčemu přiučili, organizace byla víceméně výborná až na nějaký ten detail (třeba značení příjezdu ke startu RZ3). Enduro určitě ano, doufám, že po tomto tréninku budu dobře připraven na Blinduro, případně ještě nějaký jiný závod Enduroserie. Ovšem láká mě najednou mnohem víc vytáhnout z garáže mou GT FURY a dát si čistý downhill, třeba v půli srpna na Klínovci v rámci ČPDH, tam to prostě jede fofrem celou dobu. Je třeba však říct, že vítězem ze Zadova se stal, možná trochu překvapivě zaměřením spíš sjezdař Matěj Charvát. Gratulace fakt velká !!!! ,,,,,,, takže je to jen o tom víc trénovat a neřešit co a jak!

Dropdown 2020

Bude to pár let, co jsem nebyl na závodech. Lidi z týmu se rozutekli za jinými aktivitami, třeba Katarína se rozhodla zásadně posílit českou populaci, jiní mají spoustu práce, samotnému se mi moc nechtělo a přeci vždyť tam stejně bylo vždycky nějak hnusný počasí, říkal jsem si na omluvu proč už ne. Ale už minulý rok mě přepadaly myšlenky si zase zkusit tu nakažlivou race atmosféru (měl to být jeden podnik českého znovuzrozeného DH poháru, ale nakonec to nevyšlo). Takže letos prostě musím, říkal jsem si a do toho zase komplikace a odkládání termínů kvůli viru až to nakonec přišlo a jako první se nakonec odehrál DROPDOWN. Tento závod, něco mezi downhillem s trochou endura a finálovou jízdou s hromadným startem je sice druhým ročníkem na seznamu českých závodů, ale už je to fenomén. Patrně nejdůležitějším důvodem bude to, že ho pořádají lidé, kteří se v tom opravdu orientují Z. Pól a M. Prokop s jejich týmem. Organizace dle mého názoru bezchybná, trať namotaná skvěle a došlo i na to počasí viz. mé mlhavé vzpomínky, že vždycky bylo nějak divně. Od mlhavých vzpomínek k mlhavé a deštivé realitě…..bylo fakt, opravdu hnusně.

Z původních cca 230 přihlášených se ráčilo dostavit snad o 100 méně a další odpadávali během tréninku, kvaldy i závodu. Já sám šel během tréninku „na pohodu a načtení tratě“ dvakrát k zemi, jednou přes řidítka, takže sebedůvěra odešla dost rychle a to jsem si říkal, že bych alespoň v kategorii 50+ chtěl jít na bednu, abych vylepšil mou ne moc radostnou sportovní kariéru (naposledy stupně vítězů asi na koloběžkách v předškolním věku). Po dojetí, jak jedna blátivá koule jsem musel najít nějaké síly a trochu sušší oblečení na odpolední kvalifikaci, která se jela po jednom, ale na čas, který vlastně rozhoduje o skupinách na hlavní pořadí a napoví o výsledcích v kategoriích. K už tak skvělému počasí se ještě trochu ochladilo a foukal poměrně čerstvý vítr. Hned ve třetí zatáčce po startu jsem opět předhonil mé GT Force a jsa v nášlapech, tak to odneslo po levém i pravé lýtko, což cítím i při psaní tohoto reportu, jdu si koupit něco aby to splasklo…. V cíli stejná písnička, bahnivá koule dorazila, sice jsem nebyl poslední, ale lepší, než skupina D to prostě nebylo. Skupina D navíc není jednoduchá, protože se do ní dostanou ti pomalejší, ale třeba i ti, co měli nějaký defekt, pád, ale přitom by jinak patřili k těm rychlým, což do hromadného startu je super mix.

Večer se pak zrušil doprovodný program, všude byl víceméně klid, klid před bouří. Neděle ráno – na slunce to opravdu nevypadá, ale organizace opět skvělá, vše jde podle plánu. Lanovka ovšem nejezdí až na start, jen ke Stezce v oblacích a potom se musípo svých, tak jsem jel raději dřív, abych cestou nemusel odložit snídani, protože tlačení na start je celkem masakr. Cestou jsem juknul na místa, která mě včera vysadila ze sedla a říkal jsem si, že spadnout už nesmím, to by byla asi stopka. No a ptotom už je tu start finále D. Mám tady dva přímé konkurenty na místo zaslíbené na stupních vítězů, jeden si odveze brambory, L. Klokočka se dostal o jedno finále před nás, takže ví, že pokud jen dojede, do cíle, tak je vítězem kategorie, což se mu povedlo. Gratuluju. Začátek je až moc opatrný, ael aspoň bez pádu, bohužel po výšlapu na jeden vložený kopec zjišťuji, že ztrácím na třetí místo asi 80metrů v tom šíleném blátě, kde každý metr dost bolí a kolo nejede. Ale vím, že spodní část mi celkem jde, tak to nechávám tak, lapám po dechu a snažím se jet v nějakém rozumném rytmu. Rovinku před tunýlkem jedu na hraně a výsledek se dostavuje v tom, že v tunelu jsme kolo na kolo v boji o třetí místo. Chudák Milan si takto „světlo na konci tunelu“ asi nepředstavoval, protože mu ho zastínila má rozložitá postava. Zatáčky na trávě jsem projel nejlíp z celého víkendu, takže v cíli třetí místo kategorie. A víte co? Měl jsem radost! Především ale z toho, že to byly skvělé závody, perfektně připravené, se super lidma kolem, přijela se mnou i manželka, které moc děkuji za podporu, fajn ubytování, celkem rozumná cesta tam i zpět, prostě se to vyvedlo, zranění jen lehká, takže doufám, že se při letošním závodění zase posunu trochu vpřed. Další štace je pro mne úplná novinka Enduroserie na Zadově.

Použité fotografie od Robin Nevřala Photography a z vlastní tvorby.

sdr

čištění hlavy v pandemii

Když nás kdosi uvrhl v toto šílenství, je dobře si občas udělat pořádek v hlavě, držet se v nějaké té fyzické kondici, čerpat síly ze slunce a z přírody a i když nás to semele ekonomicky, tak snad to přežijeme ve zdraví na duši….

Točím nohy na Točné, také ve Všenorech a tak různě.

Letošní závody se zatím přesunují v kalendáři, snad nebudou zcela rušeny. Je to mega pakárna, protože downhill a enduro jsou poměrně individuální záležitosti ve volné přírodě a na společenskou část si klidně vezmeme roušky, ale při současných často zmatených a z reality vytržených vládní nařízeních je to asi to nejmenší. Snad víc natrénuju. Potřebuji také zhubnout, což brzo při nedostatku financí z našeho podnikání nebude asi až takový problém, hubnutí půjde samo 😀

Na kole mimo sezónu…

slíbil jsem si, že budu jezdit na kole víc a že musím na jaro a novou sezónu mít trochu víc našlapáno. Ale překvapením je, že to hodně bolí, i když jsem si pořídil nové botky, čapáky, snažím se oblékat, tak ta kolena a záda protestují jak to jen jde. Snad to přeperu, když mám takový „éro“….

rekonstrukce webu

Omlouvám se za problémy při prohlížení těchto stránek a jejich časté změny, případně chyby. Je to přeci jen větší akce a času je málo, navíc se učím některé novinky za pochodu. Při prvním najetí WordPressu se nedařilo přidávat články, vyzkoušel jsem několik verzí, dokonce zpět na Joomlu, potom raději opět na WP, pak zase WP ovšem v anglické verzi, vymazat databázi, no bylo toho hodně a to vlastně ani nevím proč to nejdřív nešlo a teď, zdá se, už by to jít mohlo…. Ještě jsem se nerozhodl, zda nechám tuto šablonu jako nosnou, rozhodně se zdá, že teď už je alespoň něco vidět, tak jí dám šanci.