Zatím nevím, zda psát celý nějaký blog o automobilech. Od mala jsem je miloval vlastně bez rozdílu typů, ale to víte, já se narodil v druhé půlce šedesátých let a to byl automobilový průmysl stále ještě v pořádku a designéři tvořili mistrovská díla. Takže je jasné, že dnešní plastová autíčka na baterky a dost možná jednoho dne i na klíček (až nebude ty baterky z čeho nabíjet) rozhodně mě až tak moc nehladí na duši (jasně, existují výjimky). A tak shodou okolností a možná právě proto (protože věci se prostě dějí tak jak mají) se k nám do rodiny přistěhoval Thunderbird od Fordu s datem narození na výrobní lince roku páně 1962 s neskutečným designem oslavujícím nadšení tehdejší generace lidí pro cesty do vesmíru. Je to vozidlo se správným motorem (ano benzínový V8, 390cui) a prvky výbavy o kterých se ještě do nedávna některým autům ani nemohlo zdát. Už tenkrát měla auta klimatizaci, elektrická okna (všechna 4), elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, rádio, ale i drobnosti, které asi přijdou z dnešního pohledu jako samozřejmost, ale i tak to auta té doby nemívala, jako ostřikovače čelního skla a zrčátko s překlápěním den/noc.
Třešničkou na pomyslném dortu je odklovění sloupku řízení při zařazení „P“ aby se dalo lépe nastupovat a vystupovat. Řadí automat s řadičkou na volantu.
Také má posilovač řízení i brzd, takže to vlastně jezdí jako úplně „normální“ auto. Schválně nepíšu moderní, ale normální !
