Nějaké poznatky o dvou pro mne nových lokalitách a ačkoliv je každá naprosto jiná, tak musím říct, že se mi líbily obě dvě. Na Plešivecké traily jsme vyrazili s Tondou Kračmanem a kupodivu cesta na Karlovy Vary probíhala velice hladce i přes nekončící výstavbu přerušované dálnice. K tomu snad jediné, že přerušovaná dálnice je stejně blbá, jako přerušovaná soulož, nu což s bolševiky u vlády to nebude lepší (mimochodem tím myslím veškeré vlády, které tady byly po první republice). Takže hned na mostu na kraji KV se jede rovně a po pár kilometrech je člověk u stanice lanovky. Vše naprosto pohodové, nakládání a vykládání kol s milou obsluhou. Tonda měl na první trail už trochu zaječí úmysly, protože nesnáší modré, vyhlazené traily, ale já říkám, že zkusit se má vše, takže jedna jízda nás přeci nezabije. Ono takhle, pokud ten trail podceníte, jedete ho na oči a co nejrychleji, tak vás klidně zabít může. Tedy ne tak ten trail, ale to, že to prostě nevyberete a občas je tam na kraji šutr, občas strom, jednou přejezd potůčku, takže lidi neběsněte. Některé klopenky zase až tak moc naklopené nejsou. Trail je to prostě pro rodiny, pro začátečníky, a je vcelku fajn. Je i dost dlouhý aby se na něj vešlo dost lidí. Co se týká začátečníků a maminek víceméně doprovodného zaměření, tak na tomto trailu i skončí na celé jejich ježdění, protože červený trail sice začíná podobně, ale na přejezdu krátkého (škoda) kamenného pole dá poslední varování, že to začátečníkům už asi moc nepojede no a v druhé půli spadne do endurovitějšího lesa a je po vyšejpovaných cestičkách. Hrabnka, kořeny, super. Černý trail potom už od svého začátku nenechává nikoho na pochybách a svižným sešupem si to namíří rovnou do lesa v klikaticích a drobnějších záludnostech. Sjet se to dalo celkem fajn, ale už to chce nějakou tu zkušenost i vybavení a fyzičku. Tento kopec, (resp. kopce) však byl pokřtěn patrně nejtěžším enduro závodem u nás a to Hardcore Blinduro Michala Prokopa a jeho crew a tak to člověku nedá a když (zcela náhodou) narazí na cestičku, tak jí zkusí doufaje, že to je „jen“ připravovaná dvojtá černá. No musím říct, že tady už jsem párkrát musel vzít kolo na ramena. Ale celkový zážitek naprosto parádní, navíc na kopci je slušná restaurace, pro děti i dospělé nějaké atrakce jako mega-houpačka, nějaký lanový park či co, takže vše jak má být. Za mne nelze nic vytknout, Tonda se tam chce taky vrátit, takže supr.
Chvíli na to jsem se vypravil na rychlo zkoušku trailíků na vrších nad Černošicemi, tedy asi nejblíž tomu jsou Vonoklasy, ale ty asi zase nezná tolik lidí. To je ráj milovníků tobogánů. Co jsme zkusili, tentokráte s mým bratrem, tak asi tři, čtyři lajničky a parádní horská dráha, Občas je to zavřenější, ale pořád to jede. Já to měl v blinduro štýlu trochu těžší, neb bratr poskakuje na kole i tam, kde žádný skok zrovna není. Nicméně první trail přímo z polňačky je vhodný asi pro všechny, druhý v zavřenějším úvozu už moc ne. Je tady potom takový techničtější přejezd hřebenem nad Karlík a samozřejmě výšlapy nahoru, které nejsou úplně za lacino, takže takový pěkný trénink po práci. Možná lepší, když je trochu vlhko, protože na super suchu, co jsme trefili my to dosi klouzalo v zatáčkách, možná jsme si mohl jen odfouknout kola. I s tímto pidi výletem jsem byl velmi spokojený, snad nebýt toho, že dostat se tam z centra Prahy autem je skoro jak půl cesty do Varů…. Radotín objížďka, dvakrát šraňky (v Černošicích navíc má vlak zastávku přes hlavní silnici a ta trať je velice frekventovaná, plus zacpaný Baranďák, který se má navíc začít rekonstruovat, takže to je cesta na přibalení větší svačiny.