BLINDURO TRAIL FEST 2020

Toto mělo být mé první seznámení s mtb enduro závody, ale letos je všechno jinak a možná i v něčem to bylo dobře, že se to trochu změnilo. Blinduro je přeci jen trochu jiný formát závodění, vlastně nic podobného jsem nikdy nejel, a tak drobnější průprava ze závodů Enduroserie nebyla k zahození. Blinduro Trail Fest pořádá Michal Prokop s Zdeňkem Pólem a jejich crew a to tak, že velice dobře. Oni prostě závody pořádat umí a ať už se to potom na trati někomu líbí více, či méně, nelze upřít, že organizačně je to neuvěřitelně povedené. Já jsem nebyl účasten pátečních závodů dvojic ani AirDH, ale podle fotografií to muselo být naprosto skvělé, umocněno tím, že v pátek bylo narozdíl od soboty a hlavně neděle celkem pěkné počasí. Hlavně když vidím fotky s malými špunty, kteří jeli buď svůj vlastní závod, případně i závod dvojic s někým z rodiny, ten výraz závodnických mláďat na super fotkách je prostě kouzelný (samozřejmě se vší vážností). Pořadatelé ještě vložili do programu nějaké doprovodné aktivity, takže toho byla spousta, umocněna tím, že ubytování stravování, parkování, presentace, případné nákupy a servis kol a vše možné okolo proběhlo v jediném místě a to kempu Modřín v Lipně nad Vltavou, takže to byla jedna velká bajkerská společenská akce. Hlavní závod jednotlivců všech možných věkových kategorií se potom jel v sobotu a neděli, vždy 4 transfery bez lanovky na 4RZty a potom ještě návrat do kempu oba dva dny přímo nad Lipno n.Vl. a pak v kopcích nad a naproti Loučovic . Značení všech cest narposto dostatečné a logické, nestalo se mi (i přes mou počáteční obavu) že bych někde bloudil a to ještě dodám, že pod přehradou se zrovna jelo MČR kanoistů a také se tam běžel i nějaký orientační závod, takže se po okolí pohybovala spousta lidí, k tomu ještě jezdím s čočkami a pršelo, případně byla mlha, nebo pod mrakem, takže jsem chvilkami viděl prd. K té závodní části snad jen tolik, že na můj vkus se až moc tlačilo do kopce (byly tam čestné, nebo snad šílené výjimky, ty vyšlapaly všechno na kole včetně krátkých kousků mezi skalními útvary na Luči) a poměr dlouhých transferů ke kratším sjezdovým RZetám, které vlastně tady nejsou až tak moc sjezdové mě zrovna nevyhovoval, ale o tom to prostě je, na vlastní tréninkové vyjížďce si člověk tolik nenaloží, ale tady prostě musí makat podle rozpisu. Nakonec se to však dalo všechno pokořit. Co se ovšem v mém případu nedalo, to byly sobotní průjmové problémy, takže absolvovat výše popsané martirium se stupňující se bolestí břicha nebylo jednoduché a dvakrát běžet do roští vás zrychlí snad jen v tom jediném okamžiku, ale ne na potom trati. Večer jsem to nějak vyléčil, takže druhý den se mohlo pokračovat. Cíl byl dojet závod, což bylo narušeno už jen trochu a to přetrženým řetězem v asi nejnáročnější 7. RZ. Naštěstí po krátkém koloběžkování byl stánek s mechaniky, kteří jen za cenu spojky řetězu vše dali do pořádku – díky. Pokud jsem se dobře díval, tak řady účastníků celkem prořídly, ale i tak se cíle dočkalo cca 370 lidí. Já tedy nakonec na chvostu startovního pole, zmáčený a zablácený a přesto spokojený v cíli, viz. foto.

Vlastně jsem zjistil, že mě enduro závody celkem baví. Co do sportovní podoby asi trochu více ty s možností lehkého potrénování v sobotu a potom se závoděním v neděli a tratěmi víc podobnými těm ze starého downhillu, ale jo, ještě nějaké určitě pojedu.

Blinduro Trail Fest klidně někdy znovu, ale budu muset uplatit někoho, aby se mnou jel i ty dvojice. Všem doporučuji užít si to celé a pořádně si užít celý BTF a pořadatelům tímto velmi děkuji a přeji další úspěšné akce. P.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *