Trochu opožděně nějaký ten postřeh z mého druhého závodu v MTB enduru. A je třeba sem vnést nějakou tu sebekritiku, ačkoliv jsem se do Koutů těšil, protože i z dob downhillových závodů mám zdejší kopec moc rád, škoda jen, že je to přeci jen trochu z ruky, jinak bych občas zajel i na trénink. A že takového tréninku je třeba, A HODNĚ, hodně moc. RZety dolů, že jsou tady dlouhé, celkem to na nich odcejpá to je jistě fajn, ale v Koutech se toho najezdí hodně i do kopce a tam je mé stále ještě nedostatečné protrénování znát. Už předem jsem se hrozil toho, co se stane ve stoupání na celkově 3.RZ (pro hobby druhou v pořadí) tedy na známém, opěvovaném i obávaném výjezdu k nádrži Dlouhé stráně. Je to nějakých 13km stále do kopce nějakých 650 výškových metrů. Což překvapivě nebylo samo o sobě tak hrozné, ale už výjezd na RZ2 měl 300 výškových metrů a nejel se po asfaltu, ale po nějaké lesní šotolině což v kombinaci s dlouhou RZ3 bylo asi moc a ačkoliv jsem se vydal i do zřejmě nejméně sjízdné a ne příliš hezké RZ4, tak mě vystavila stopku křeč do stehna a bylo po závodění. Do druhé nohy jsem chytil křeč už v sobotu večer, což bylo dost divné, asi málo hořčíku, či co. Takže jsem absolvoval víc než polovinu toho co jsem měl i když se to v časomíře nějak nezaznamenalo a dokonce ani fotografy nezaujal můj vybroušený styl, takže skoro jako bych tam nebyl. No to vyprávějte mým nohám….. ty by mohly vyprávět ještě dneska. Škoda, těšil jsem se na RZ5, ta se mi líbila taky dost.
No tak nic. Je třeba dál jezdit, trénovat. Nutno říct, že mé GT Force to dávalo celkem v pohodě, protože část RZ se trénovalo i na DH trati, tak vidím srovnání s downhillovým speciálem Fury, které si letos ode mne našlo nového páníčka, tak se s ním snad pořádně projede. Force na 27,5 palcových kolech je živější, rozhodně se mu chce víc skákat, ale bral bych všema deseti dvoukorunku s 200 zdvihem. Potom ale do tak dlouhého a táhlého kopce není rozhodně šťastné mít pružinový tlumič bez možnosti zavření. Jinak všechno OK, možná vyměním vzadu brzdový kotouč za větší průměr.
Možná ještě gurmánskou vsuvku. Restaurace vedle lanovky je pro závodníky vždy nejjednodušší volbou, má předzahrádku, stojany na kola, když si děvčata z obsluhy zvyknou, tak jsou velmi milá a snaží se to zvládnout. Nicméně dávat na pizzu tak ubohé ingredience, to buďte rádi, že do Koutů nejezdí asi žádní Italové, to by asi kuchaře zabili. Ono tedy ani na jiných jídlech nebylo vidět, že by se s tím kuchař nějak mazlil. Je to škoda. Hned na to další týden jsem byl na skok v Mariánských lázních a jídlo naprosto skvělé a podotýkám, že cenově je to srovnatelné, nebavíme se o Michelinských restauracích. Takže vždy jen o přístupu lidí. Naco mít v jídeláku 20 druhů pizzi, když nejste schopni udělat jednu základní a dobrou (přitom těsto nebylo z nejhorších). To, že to kuchy%n v takovémto nárazovém kalupu nestíhá, to dokážu pochopit, ne každý den, vám tam přijede 400 lidí závodit plus doprovod a další návštěvníci.
Jinak závody moc pěkné, enduro má rozhodně co nabídnout, možná pro začínající, jako jsem stále i já, je to poměrně náročné jak fyzicky, tak technicky, ale to je fajn. Trochu mne zaráží, že se letos nedaří držet nastavené časové limity závodu, myslím, že se posouvaly na Klínovci i zde v Koutech a není to rozhodně šťastné, ale já jsem nováček v soutěži, tak to nemůže být bráno, jako nějaké remcání, jen se nad tím pozastavuji. Těším se na Lipno, Blinduro500+, což je maličko jiný formát závodu bez tréninků, dva dny ježdění na oči, tak třeba mi to sedne víc. Rozhodně závod organizovaný Michalem Prokopem dává tušit skvělou zábavu navíc jistě i organizačně zvládnutou. Pak dám vědět, držte palce!