Enduroserie Zadov 2020, první enduro v životě

Ano, je to tak, ostrý závod v enduru jsem ještě nikdy před tímto neabsolvoval a tak to mělo být především o sbírání zkušeností, jak se obecně ve sportu okecává fakt, že člověk naprosto vybouchne. Na duhou stranu jeden pozitivní výsledek to mělo, ale o tom později. Enduro jsem chtěl zkusit a tak jsem se včas zapsal na závod přeci jen asi trochu masovější a snad i jednodušší a to Blinduro500, jenže to se bude konat až koncem prázdnin a tak jsme s Tondou Kračmanem vyplnili tu dlouhou dobu čekání účastí na závodech z České Enduroserie, což je ovšem náročností trochu jinde. Tato serie letos začala na Klínovci, kde bohužel bylo podobné počasí jako Dropdown o kterém jsem již psal a dle komentářů zúčastněných to tam bylo dost divoké, a tak výhled na to, že by na Zadově mohlo být trochu sluníčka přinesl možná až moc optimismu, který měl přebít i to, že jsem ani po čtrnácti dnech nedokázal doléčit nabouranou nohu z Dropdownu. Ubytování se i přes rozjezd prázdnin podařilo na blízkém Kateřinském mlýně a tak už v pátek jsme vyrazili potrénovat. V depu celkem dost lidí a jako by se za tu spoustu let nic nezměnilo, na každých pár metrech jsme potkali někoho z downhillerů, samé známé tváře. Na tréninky se může lanovkou, takže super a hurá na trať.

Vzali jsme to od první RZty, takže hned na úvod seznámení se základním rozdílem oproti downhillu – někde to prostě nejede, a to tak, že vůbec. Tak utažené zatáčky, že se musí pečlivě najet, nebo doskakovat a to v zářezu na dopadovém kopci bývalého skokanského můstku. Dojezd už potom vícenémě na pohodu. Potom zkoušíme RZ 3, 5 a 6 a je to podobné až na to, že místo utažené zatáčky přijde buď nějaká rockgarden po rovině, nebo jiná záludnost nutící ke zpomalení, nebo menší výšlap do kopce. Mým největším počinem bylo asi přejetí betonového „bunkru“, který letos neměl lehčí variantu a sjezd vlevo je hodně prudký, ale na radu Milana Čižinského přímo z lanovky „prostě to pomalu sjeď“ jsem to tedy sjel, no rána do vidle pěkná, ale OK. Nakonec mým zařazením do kategorie Hobby jsem RZ6 s bunkrem nemusel jet závodně, tak alespoň takto. Druhý den se natrénoval zbytek, RZ 2a4 a bylo mi jasné, že ve spojení s výšlapy na transfery to nebude vůbec jednoduché. A nebylo. Dát si ve 4 hodinovém časovém limitu 5 krát kopec sjezdovky nahoru a dolů (v kategorii Race dokonce 6 krát za 4,5 hodiny), to je mazec. Počasí naštěsí bylo víc než přívětivé, jen místy trochu horko, ale ani kapka deště. Bohužel nakupená únava se ukázala hned v jedničce, kdy jsem paradoxně nejvíc chyb udělal dole v lese, kdy nebylo nic technicky těžkého. Potom s každým dalším výjezdem nahoru jsem začal zapomínat na to jak mám či nemám najetou trať dolů a dělal víc a víc chyb. Nakonec z toho byl už jen osobní boj o to dokončit závod čestně v časovém limitu, což se podařilo (to je to pozitivní!!). Tonda zabojoval o trochu víc a dokončil Race kategorii i když se také netvářil nadšeně ohledně jeho umístění. Pokud to shrnu, tak to byl super závodní víkend. Rozhodně jsme se něčemu přiučili, organizace byla víceméně výborná až na nějaký ten detail (třeba značení příjezdu ke startu RZ3). Enduro určitě ano, doufám, že po tomto tréninku budu dobře připraven na Blinduro, případně ještě nějaký jiný závod Enduroserie. Ovšem láká mě najednou mnohem víc vytáhnout z garáže mou GT FURY a dát si čistý downhill, třeba v půli srpna na Klínovci v rámci ČPDH, tam to prostě jede fofrem celou dobu. Je třeba však říct, že vítězem ze Zadova se stal, možná trochu překvapivě zaměřením spíš sjezdař Matěj Charvát. Gratulace fakt velká !!!! ,,,,,,, takže je to jen o tom víc trénovat a neřešit co a jak!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *